Hrázky

Hrázky

 

Norové testují  hrázky


Protipovodňovou ochranu - hrázky - dnes testují v Norsku. Vládní agentury zkoušejí v lesích u obce Minnesund malé hrázky postavené ze dřeva, zeminy a kamenů. Stejné stavěli lidé po celém Slovensku v rámci programu revitalizace krajiny a integrovaného managementu povodí, který současná vláda zastavila. Starostové by chtěli tento program obnovit, ministerstvo životního prostředí je však proti. Podle něj malé hrázky nepomáhají a prý škodí.

Nové technologie na zadržování vody v území přes systém hrázek, se kterými přišel environmentalista Michal Kravčík, stále vyvolávají velkou kontroverzi ve slovenské vědecké obci. Zahraničí je na Kravčíkovy metody zvědavé. Zaujaly například i Německo, Portugalsko či Indii. Informaci o testování této technologie v Norsku pro Pravdu potvrdil Bent Christen Braskerud, výzkumník z Norges vassdrags-og energidirektorat, což je obdoba státního Slovenského vodohospodářského podniku.

"Norsko zažívá klimatickou změnu, která s sebou přinesla více záplav a sesuvů půdy, které poškozují naši infrastrukturu. Zranitelné jsou zejména propustky pod cestami a železnicemi, ucpávají se při záplavách a cesta se pak zhroutí. Proto chceme otestovat technologii malých hrázek, "vysvětlil.

Norové si byli metody prohlédnout na horní Nitře a také u Hlohovce, a podle Braskeruda byli nadšeni. Po tom, co postavili první hrázky po norský kvistdam, u Minnesunde, je zájem velký. "Plánujeme postavit další experimentální hráze ve středním Norsku a na západním pobřeží, které je bohaté na srážky, často jsou to 2 až 3 tisíce milimetrů ročně. První dojem je tak dobrý, že celý jeden region už začal tuto technologii využívat. Braskerud však poznamenal, že systém hrázek ještě neověřila větší povodeň. Nakoupili proto speciální přístroje a zaznamenávají, jaký objem vody dokáže jedná hrázka zadržet a na jak dlouho.

Hrázky pomáhaly podle Kravčíka i jinak. Učily lidi pracovat. Za zmíněných 10 milionů eur by se vytvořilo asi 4 tisíc pracovních míst na celý rok. Během celého programu se zapojilo asi 7 700 lidí, většinou nezaměstnaných. Dělali za minimální mzdu 317 eur. Na projektech pracovalo například sedm romských týmů. "Za zmínku stojí příběh v Jarovnice, kde byly katastrofální záplavy v roce 1998. Romové děkovali za práci a jejich manželky vodily děti do lesa, aby ukazovaly, jak jejich otcové pracují. Ve společnosti převládá názor, že Romové jsou líní. Projekt potvrdil, že to není pravda, "dodal Kravčík.

Zda jsou tato opatření dostatečná, lidé zjistí možná už za pár týdnů. Podle Hydrologie Michala Hazlingera mohou nastat určité komplikace vlivem jarního tání sněhu a ledových jevů. "Zimní povodeň způsobená protržením ledové bariéry nastala i v únoru 2012 v povodí Kysuce," naznačil.

Je třeba jít za příčinou poškození krajiny, tvrdí expert.

Pro to, aby se lidé dokázali ochránit před povodněmi, je třeba udělat víc, než jen malé hrázky na bystřinách. Je například zapotřebí dělit neúměrně široká pole, vysazovat meze, znovu zintenzívnit zalesňování. Hrázky nejsou podle profesora Vladimíra Čabouna, výzkumníka z Národního lesnického centra, zlé, jsou však dílčím nástrojem. Proto se nelze spoléhat pouze na ně.

Vědci prosazovali, aby protipovodňový program pokračoval, jen se měl upravit. Nebyl až tak špatný?
Samotný materiál byl dobrý, revitalizace je vynikající věc. Ale realizace byla chybná. Dělaly se pouze úpravy malých toků, a to je jen jedna maličká část, neprovádělo se to komplexně.

Jak to tedy mělo být správně?
Je třeba jít za skutečnou příčinou poškození krajiny. Jedná se například o pole, které je příliš dlouhé,  koncentruje se v něm srážková voda a vytváří rýhy. Na nich se sice postavily hrázky, ale vyřešily se tím jen důsledky, nikoli příčina. Toto se dá předem vyřešit sadbou mezí, díky nimž proměníte povrchový tok na podpovrchový. Tak to dělali i naši dědové - nebyli to hlupáci, věděli, že struktura země musí mít určitou formu.

Hrázky tedy nedokáží ochránit před velkými povodněmi?
Dokáží zadržovat určité množství splavenin a relativně malé množství vody. Jsou dělány ze dřeva, jejich životnost je krátká. Pokud  shnijí a nebudou se opravovat, čistit a zbavovat nánosů, velká voda to celé smyje do vesnice. A bude to o to horší. Takové hrázky vyžadují stálou údržbu a mnozí starostové si to neuvědomují. Hrazení bystřin však není nic nového. Provádí se už 150 let, například i v Alpách. Opravdu dokáží zachytit určitou hmotu, navrhují se jako řádné inženýrské stavby.

Vodohospodáři kritizují, že se peníze a samotný proces revitalizace svěřily do nesprávných rukou. Kdo by to měl řešit?
Ten, kdo spravuje daný tok. A to jsou i vodárny,  lesníci, vesnice a města. Každý tento správce je povinen to udělat. Je však třeba si uvědomit, že nejde jen o toky, jde skutečně o celé území. Je třeba řešit zemi jako celek a na revitalizaci by měli spolupracovat všichni včetně zemědělců.

Co se suchými potoky bez správce, které jsou rizikové při bleskových povodních?
Je to také o tom, že se měla udělat pořádná revitalizace. Je třeba udělat prognózy, kdy a co nám vlastně hrozí. Připravila se velká mapa nebezpečí, jen se nevyužila - a z té by se mělo vycházet. Například je nutné stanovit plochy, které jsou opakovaně zaplavovány, a nutno říci, že se zde nesmí nic budovat. Když si tu lidé staví domy, řežou si pod sebou větev. Postupně je třeba odstraňovat ty nejhorší věci a postupně se dostat i k těm menším. Zrušený program se však dělal pouze na základě jakési dobrovolnosti. Zapojil se jednoduše ten, kdo byl připraven, a právě toto vyvolalo u odborníků značný odpor.